Africká fialka (Saintpaulia) je pokojová rostlina, která byla objevena na svazích dnešní Tanzanie v roce 1892. Za dobu od objevení
bylo vyšlechtěno odhadem kolem 20 000 odrůd.
Výhodou této rostliny je její nenáročné pěstování a snadné množení. Lze ji pěstovat při pokojových teplotách po celý rok i v bytech
s ústředním topením.
V posledních letech se objevilo na našem trhu velké množství fialek především z Nizozemska
Africké fialky nám mohou domov zdobit nejenom květy ale i listy
Tyto fialky ale v běžných obchodech nekoupíme.
Odrůdy ze zahraničí jako je Ukrajina,Rusko,Amerika se dají sehnat už i tady u nás na různých webových stránkách a nebo objednat
přímo v zahraničí.Jsou to krásné rostliny s květy 5-8 cm
Fialky dělíme podle velikosti na:
Existují i odrůdy převislé,plazivé a říkáme jim trailery
Světlo je velmi důležitým činitelem pro život rostliny. Africké fialky v přírodě rostou na okrajích lesů a pasek,
proto vyžadují jasné rozptýlené světlo. Většinou se pěstují na okenních parapetech, které jsou po část dne ozařované slunečními paprsky.
Je však třeba chránit rostliny před poledním úpalem.
Některé druhy se před přímým žárem chrání uzavíráním růžice listů. Listy mohou žloutnout a ztrácet přirozený lesk.
Často také dochází k deformacím listových čepelí a květů. Při nedostatku světla rostlina přestává kvést nebo kvete jen zřídka
Ve volné přírodě rostou fialky v rozmezí 15 až 27 °C. Klesne-li teplota pod 15 °C na delší dobu, listy se začnou kroutit dolů,
květy budou deformované a bez výrazného zbarvení. Teplota v rozmezí 20–25 °C je pro pěstování fialek nejvýhodnější.
Pro založení květů jsou optimální teploty 20 až 22 °C ve dne a 18 až 20 °C v noci. Rostlina špatně snáší náhlé změny teploty a průvan.
Sníží-li se teplota pod 10 °C, rostlina začne hynout nebo přestane růst.
Africké fialky se vyskytují ve vlhkých tropických lesích ve skalních štěrbinách či převisech. Většinou rostou na kamenitém
nebo hlinitém podkladu.Hybridní (vyšlechtěné) fialky se nejčastěji pěstují ve speciálně sestavěných směsích,
substrát musí být lehký a provzdušněný např.perlitem.
V silně kyselých půdách rostlinám vadnou poupata a žloutnou listy. Ideální jsou substráty kyselé (pH 5,5) až neutrální (pH 7).
Africké fialky snášejí mnohem lépe sucho než nadbytek vody. Časté zalévání a přemokřování vede k uhnití rostliny.
Zemina se však nesmí nechat ani přeschnout. Rostlina se zalévá jednou až dvakrát týdně a zalévání je vhodnější provádět do misky.
Přibližně jednou za měsíc je vhodné rostliny zalít vrchem, aby došlo k propláchnutí solí nahromaděných na povrchu zeminy.
Zaléváme zásadně vodou o pokojové teplotě nebo o něco málo teplejší.
Příliš studená voda může způsobit nachlazení kořenů a hnědnutí listů.
Nadbytek i nedostatek živin způsobují poruchy metabolismu rostliny, proto musí být výživa afrických fialek vyvážená.
V období plné vegetace je třeba hnojit častěji a v období odpočinku se rostlina hnojí jen velmi málo.
Základními živinami jsou draslík, dusík a fosfor. Draslík (K) reguluje vodní režim, má vliv na odolnost rostliny vůči
chladu a suchu i vůči některým houbovým chorobám.Dusík (N) se do půdy dostává rozkladem organické hmoty a jeho nedostatek
vede k nadměrnému vytahování listů a stonků nebo k nedostatečnému růstu a žloutnutí listů rozkladem chlorofylu.
Nadbytek dusíku způsobuje nepřiměřený růst rostlin, které tak málo kvetou, jsou tmavě zelené a mohutné.
Fosfor (P) plní v rostlinném těle roli přenašeče energie, při jehož nedostatku fialka přestává růst.
Zdroj Wikipedie
Podobně jako ostatní rostliny i africké fialky trpí chorobami a škůdci. Není jich sice mnoho, ale při jejich větším výskytu mohou způsobit potíže.
Vhodné je provádění pravidelných preventivních postřiků proti chorobám a škůdcům.
Substrát pro výsevy a množení se navíc nechává sterilizovat teplem.
Nové rostliny, které pocházejí z cizího prostředí, je vhodné izolovat od ostatních po dobu čtyř týdnů.
Africké fialky můžeme pěstovat na knotech,kdy si rostlina saje vodu pomocí knotu ze zásobníku.
Zásobníky na vodu můžeme použít různé krabičky od jídel,zavařovací sklenice,uřízlé spodní částí Pet flašek tak
aby mezi květníkem a zásobníkem byl prostor pro zálivku.
Důležité při samozavlažování je výběr knotu z umělých vláken např,nylonová prádelní šnůra.Já používám silonkovou ponožku,
kterou si nastříhám na slabé proužky,natáhnu ho a proužek se zdelší.Další důležitá věc je odlehčený substrát pomocí perlitu,
nejlépe 1díl zeminy:0,5 perlitu.
Nejlépe snášejí přechod na samozavlažování mladé rostlinky,u dospělých musíme odstranit starý slehlý substrát protože by rostlina
špatně dýchala a kořeny by uhnívaly.
Na dno květináče můžeme dát vrstvu nalámaného polistirénu,aby zemina lépe dýchala.
Po vložení rostliny dosypeme zlehka substrát,nesmíme zeminu upěchovat.
